Joska Skalník: sny / situace / hry

Joska Skalník

Joska Skalník (narozen 23. 3. 1948 v Praze) se po pěti letech vrací do Galerie Smečky, tentokrát především se souborem svých nových obrazů a koláží, které doplňuje instalací z užité tvorby a plakátů. Většinu děl pro výstavu poskytl přímo autor, dvě díla zapůjčila Pražská energetika, několik dalších prací pochází ze sbírky Pražské plynárenské a od soukromého vlastníka.

Anotace k výstavě

V roce 1991 meditoval dalajlama v Lánech s Václavem Havlem a později i s Joskou Skalníkem, jenž mu navrhl téma meditace – modrou barvu. Tyto věci nejdou beze zbytku popsat, ale je nutné je vyzkoušet. Mnoho tvůrců mnoha náboženství celé roky přemýšlelo o barvách. Jedna věc je vědět, co o nich psal třeba Goethe, jiná záležitost je mít tyto barvy promyšlené a zažité. Jeden z mých přátel se například noří do modré barvy, již si představuje jako klidnou akvamarínovou vodu nějakého prajezera. Meditaci pak používá jako podklad pro pohyb, který se v určitém okamžiku nárazu promění v růžovočervený oheň a opět odplyne v toku modré. Myslím si, že Joska Skalník při některé ze svých četných operací spatřil druhý břeh smrti, že se odjinud díval směrem k našemu světu. Jeho obrazy jsou vedlejší produkt meditace, která je zajímavější než sám obraz. Většina malířů ve svých dílech propracovává nějaké téma a soustřeďuje se na nějaký význam, ale Joska se ho zbavuje. Význam je kotva, je balvan a tíže, ale tady se přeci jedná o vyvázání a oproštění. Zbavit se toho všeho a být volný jako pták! Plavat jako ryba, vznášet se na křídlech, nechat myšlenky na zemi a kameny pod vodou. Nevynášet je, prozařovat, čím méně myšlenek, tím lépe. Voda ani vzduch, a modrá barva, ta už vůbec ne – nejsou tiché. Zvuky a bytosti vod a větry povětří si umíme představit, ale meditace na hudbu modré barvy nepřijde hned, to je záležitost na celé roky. Jednolitost modra se dá rozbít a z jejích fragmentů složit novou skladbu. Koláž se pak stane jiným způsobem, jak zacházet s vodou a vzduchem. S běžně chápaným uměním, které by mělo vytvořit nějakou pěknou věc, to už má málo společného. Konkrétní příklad: meditace na konec světa vyjádřená obrazem z konce roku 2012. Střed obrazu zaujímá modrá planeta s kontinenty připomínajícími bájná drako-zvířata. Nad ní vystupuje stříbřité nebe a ovál nebeského tělesa, snad měsíce. Ještě výš leží temně modrý pruh překlopené hvězdné oblohy, jež vyjadřuje novou kosmickou situaci. Za ní vykukují běžná, světlá pozemská oblaka, která značí cestu domů. Modrá planeta vystupuje jako Venuše z veselých, jemně se vlnících vod. Je očištěná. Něco se stalo, my se vracíme, sám vesmír se proměnil. Je nám závažně, ale dobře. Na tomto příkladu se dá ukázat, proč dílo Josky Skalníka samo od sebe míří do Japonska nebo na Bali. Evropa je stále rychlejší a hlučnější. Jemné tiché vize k ní pronikají velmi těžce. Myslím, že máme to štěstí, že mezi námi žije člověk, který se tímto způsobem osvobozuje od umění.

Václav Cílek, 2013

Galerie
Galerie Smečky
Ve Smečkách 24
110 00 Praha 1
Termín
13.03.2013 - 13.04.2013
Web
Další výstavy Arbor Vitae
DOKOPYDANIE / slovenská asambláž
Miro Procházka
26.02.2020 - 30.04.2020
Oldřich Hamera
Oldřich Hamera
30.04.2019 - 22.06.2019
Jdi na venkov! Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960
Pavla Machalíková, Milan Pech, Tomáš Winter
01.03.2019 - 12.05.2019