Josef Šíma odpověděl na otázku: Co pro vás znamená malířství? Nemohu se bez něho obejít, ani se mi o něm snadno nemluví. Je to řemeslo. Není nutné to zdůrazňovat ani přehánět, je to druhořadé. Nezáleží na prostředku, jakým znamení zanechává stopy. Stopy toho, na čem záleží a co lze nazvat „skutečností“, o níž můžeme mít ještě jinou zkušenost než jen smyslovou. Chtít prohlédnout jako slepec. Naslouchat „zraku“. Číhat na vzpomínku prožité vize. Malovat zřené neviditelné. Tvorba Jaroslava Štědry (1945) prošla dlouhým, ale ve své vnitřní logice pochopitelným vývojem. Zprvu maloval figurální náměty, aby posléze zjistil, že mu figura nepřináší to, co od malování očekává. Vnitřní prožitek a uspokojení. Poté více než patnáct let maloval v plenéru a v nejlepším slova smyslu rozvíjel impresionistickou tradici české malby. Obrazy mu však posléze přišly příliš realistické a nastoupil na cestu oproštění se od skutečnosti zobrazované krajiny k abstrakci, kdy jejich slohotvorným prvkem se stává světlo. Světlo vnitřní, spirituální, práce s ním není nepodobná pozdním obrazům Josefa Šímy, ale pouze ve společných východiscích. Důležitou součástí Štědrovy tvorby je poezie. Přesto, že dnes píše sporadicky báseň je obrazu přítomna. Není náhodou, že obraz má před svým vznikem nejprve název, která je obvykle bytostně básnický. Sám říká: „Název obrazu je reálná myšlenka obrazu, který následně namaluji.“ Barvy klade přes sebe, jsou lazurní, jednotlivé vrstvy prosvítají, vyzařuje z nich měkké světlo. Ovládají prostor. V obrazech z poslední doby se objevují i odkazy na biblická témata a světlem modelovaný děj. Poprvé jsou vystaveny akvarelové skici k jednotlivým tématům. Důležité pro dokreslení osobnosti Jaroslava Štědry je zmínit, že víc, než dvacet let učil na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově obor užitá malba, jeho školením prošlo více, než sto posluchačů. Z nichž mnozí, dnes, již výkonní umělci, považují setkání s ním za iniciační. Štědra patří k malířům, kteří se budou hledat celý život. Usíná a probouzí se s ideálním obrazem, touhou ho zachytit. K obrazům se vrací, pochybuje i raduje se. To je cesta, každého poctivého tvůrce. Výstava v Galerii Smečky je koncipována, jako průřez Štědrovým dílem s akcentem na posledních dvacet let.