František Kobliha: Ženy mých snů

Kurátoři: Pavel Růt, Martin Souček

Kobliha František (17. 11. 1877 - 12. 12. 1962) František Kobliha se vedle Jana Zrzavého, Jana Konůpka a Josefa Váchala řadí k nejvýznamnějším představitelům druhé generace českých výtvarných symbolistů. Jeho výtvarné práce jsou inspirovány dílem Karla Hlaváčka, Odilona Redona a anglických prerafaelitů. Svým dílem pozdního symbolismu František Kobliha došel až na práh artificialismu a surrealismu.

Anotace k výstavě

Dílo Františka Koblihy (1877–1962) tvoří jeden z vrcholů české grafiky 20. století. Jde o tvorbu pevně spjatou s literárními předlohami a jeho snová obraznost k nim vytváří samostatnou básnickou interpretaci. Příběh Koblihova života a díla nezahrnuje výrazné propady či zvraty, většina jeho děl je vytvořena technikou dřevorytu, přesto jde o tvorbu nesmírně bohatou ve své hloubce a imaginaci. Se svým dílem řazeným k pozdnímu symbolismu došel až na práh artificialismu a surrealismu. Během života ilustroval a často i typograficky upravil více než 500 knih. Výstava v Galerii Smečky nabízí průřez dílem Františka Koblihy s akcentem na první, nejsilnější období jeho tvorby, jejím jádrem jsou grafické cykly Prosté motivy, Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna, Máj, Pohádky a legendy, Balady, i dřevoryty z pražských cyklů (1913–1920). V Praze celý život nejen tvořil, ale také učil a aktivně se účastnil výtvarného i literárního dění. Na ně plynule navazuje tvorba po první válce reprezentovaná zejména cykly Pokušení sv. Antonína a cyklus věnovaný dílu E. A. Poea. Samostatnou částí jsou grafické listy z cyklů Ženy mých snů (1911–1918) a Ženy, které byly neutuchajícím zdrojem Koblihovy imaginace, tomu odpovídá i název výstavy a představení autorových obrazů a kreseb. Výjimečnost výstavy Františka Koblihy podtrhuje fakt, že jeho poslední samostatná pražská výstava se uskutečnila v roce 1938.