50 let B. K. S.

Tajná organizace B.K.S. (Bude konec světa) je společenstvím několika přátel, jež od roku 1974 až do současnosti vytváří spletité formy paralelní kolektivní existence.

Tajná organizace B.K.S. (Bude konec světa) je společenstvím několika přátel, jež od roku 1974 až do současnosti vytváří spletité formy paralelní kolektivní existence. Má pět základních členů (skutečných členů). V souvislosti s aktivitami B.K.S. tito členové vystupují výhradně pod pseudonymy (Pablo Augeblau, Isidor M. Ignác M. Dunajefwzski, Eckel Eckelhaft, J. Z. L. Ostrowid, Škába Sklabinský). Kolem základního jádra společenství se pohybuje okruh dalších podporovatelů: několik tajných spolupracovníků, nositelů řádů a čestných titulů atp. B.K.S. je nejčastěji vnímána jako umělecká skupina. Její podstata a činnost však hranice umění přesahuje. Sama se označuje za tajnou organizaci, své působení charakterizuje jako ilegální, její součástí jsou orgány potlačující publicitu. B.K.S. připomíná necírkevní řád, do krajnosti ritualizované přátelství, kontrakulturní skupinu, mystifikační guerillu, dekadentní komunu nebo malou náboženskou sektu. Jde o bohatě strukturovanou instituci s různými komisemi, výbory, dozorčími a posudkovými orgány. Hlavní činnost B.K.S. spočívá ve vytváření a naplňování forem společného počínání. To má podobu svátků, obřadů, pasování, vykuřování atp. Členové B.K.S. spolu podnikají výlety, zádušní poutě, manévry a turné, nacvičují choreografie, editují literární sborníky a provozují hudební vystoupení. Tato činnost je doprovázena přísně regulovanými formami písemné agendy, korespondencí, žádostmi, dekrety, itineráři, formuláři, protokoly, referáty a výročními zprávami. B.K.S. má vlastní kalendář, uniformy, řády a vyznamenání, abecedu, zkratky a také vlastní názvy míst.

Motivací k podobné činnosti je neochota přizpůsobit se pragmatickému charakteru moderní doby. Všední události životů členů B.K.S. (návrat z povinné vojenské služby, návštěva přátel, koupě automobilu, zahraniční cesty) získávají charakter svátku utužujícího kolektivního ducha. Jako své tvůrčí krédo uvádějí „věčné přitakání životu i smrti“. Aktivity B.K.S. podbarvuje apokalyptický romantismus a fascinace zmarem, jako estetické principy využívá parodii, pastiš, ironii, mystifikaci a různé druhy ornamentalismů. V umělecké činnosti B.K.S. nalezneme malbu, kresbu, grafiku, sochařskou či instalační tvorbu, film, divadlo, prózu, ve velké míře poezii, ale též poštovní známky a kolky. Výstavy jsou nejčastěji maskovány jako sjezdy, provoz kanceláře nebo oslavy výročí. Vlastní umělecká tvorba je pak nezřídka prezentována jako zájmová či neumělecká činnost: ikebana, žebrání, baletní předtančení nebo gymnastické cvičení.

Tajná organizace B.K.S. je charakteristická dlouhou časovou kontinuitou, díky níž můžeme v půlstoletí její činnosti nalézt návaznost mezi dětskou kreativitou a stařeckým bláznovstvím. Přes snahu po potlačování veřejné činnosti B.K.S. spolupracovala s významnými kulturními institucemi(Junior Klub Na Chmelnici, Kulturní dům Dobeška, Národní  technické muzeum, galerie Pi-Pi Art, Národní galerie v Praze, Centrum pro současné umění v Praze). Význam, přesněji řečeno kouzlo Tajné organizace B.K.S. spočívá v její autonomii, ve vytváření paralelního světa. Od umění, především jeho institucí a pravidel, si udržuje vědomý odstup. To, že se jim až na několik veřejných výstav a vícenákladových publikací podařilo tuto distanc udržet, je důležitá kvalita. Ukazuje, jak může umění vypadat bez galerií, specializovaných sběratelů, kurátorů a historiků umění.

Tomáš Pospiszyl